Radost nemusí být jen z vítězství

Druhé kolo Novoměstské školní ligy v miniházené se uskutečnilo na osvědčeném místě ZŠ Mazurská. Na dvou hřištích zde porovnalo své házenkářské dovednosti 12 týmů ve dvou věkových kategoriích (1. - 3. třída a 4. - 5. třída), čímž se Novoměstská školní liga stala nejpočetnější ligou v Praze.

Průběh turnaje dokumentuje video-sestřih, který je ke shlédnutí zde: youtube-turnaj

Co myslíte? Vadí holkám, že hrají proti klukům? Zde se dozvíte odpověď: youtube-rozhovor

K již přihlášeným základním školám Mazurské, Křesomyslově, Jana Masaryka a Na Smetance přibyla ZŠ Náměstí Svobody. Tato škola byla pro ostatní školy zajímavým zpestřením,

Hráčky týmu ZŠ Křesomyslova se se mnou daly do hovoru koncem turnaje. Neměl jsem diktafon, takže píši svými slovy a možná to na vás bude působit občas moc dospělácky. :-)

Jak se vám na dnešním turnaji líbilo? Těšíte se na další turnaj?

Karla: Jooo mě se to teda líbilo moc, je to tu pěkný. Na další turnaj se těším, ale musí mě pani učitelka vzít.
Lulu: Taky si myslím, líbilo se mi tady a taky se těším, když mě zase vemou.

Co říkáte na turnaj z hlediska organizace a co rozhodčí jak ti se vám líbili?

Karla: Organizace byla dobrá, nic bych neměnila a rozhodčí byly také dobří.
Lulu: Jojo pískali spravedlivě, nikomu nepřidávali. Jak říká Karla, byli dobří .

Už jste si rozdělili odměny za umístění?

Karla: Ne ještě ne, teprve rozdělíme.

A jak u Vás bude probíhat dělení? Rozdělíte se spravedlivě nebo platí silnější vyhrává?

Lulu: My se vždy dělíme spravedlivě určitě se rozdělíme.

Jaká je na Vás vaše paní učitelka, když Vás trénuje? Je hodná, křičí, jak to prožívá?

Karla: Paní učitelka moc nekřičí.
Lulu: Jenom když zlobíme, tak aby nás uklidnila.
Karla: Jojo když zlobíme tak občas zakřičí, ale jinak je na nás hodná.
Lulu: Při trénování ji občas i někdo pomáhá.

Chtěli by jste někdy hrát miniházenou popřípadě házenou i v opravdkovém týmu?

Karla: Noooo asi jo, ještě nevím. Možná ano.
Lulu: Já asi taky. Jeden pán co k nám chodí na kroužky trénuje myslím tým házenkářů.

Nadšení tedy dívkám určitě nechybí, tak se nechme překvapit. Třeba budou hrát v reprezentaci nebo jen tak pro radost ve škole. Vždyť je to jedno. Na jakékoli sportovní úrovni jde přeci hlavně o radost.

Na turnaji na Mazurské jsem malinko vyzpovídal místní paní učitelku Ilonu Čihákovou, která vede i kroužek miniházené.

Jak na Vás působí organizace turnaje?

Jsem mile překvapena, líbí se mi, že i tak mladí lidé jako jsi ty nebo Zuzka, mají takové záliby jako je věnování se dětem a jejich rozvoji ve sportu. Dokážu si představit, že velké kapesné za to asi nemáte a tím je to obdivuhodnější. Děláte to pro ty děti a ne pro svůj vlastní zájem. Jinak organizace funguje, samozřejmě je to o tom, abychom celkovou strukturu turnajů zlepšovali a nakonec dosáhli nejvyšší možné bezchybnosti a myslím, že jsme na dobré cestě jak organizátoři turnajů, tak děti jako hráči a my jako učitelé.

Jak u Vás na škole vypadají kroužky?

Kroužky vedu já a Zuzka Pressová. Víceméně to probíhá tak, že ona připravuje tréninkové jednotky a společně se pak snažíme o to, aby to děti co nejvíce bavilo. Máme 28 dětí, a i když se nikdy nesejdou v plném počtu rozhodně to je pro nás obě zajímavá činnost učit nějaký sport tolik dětí.

A co děti. Jak se dívají na tento pro ně nový sport?

Je to pro ně určitě něco nového. Dnešní děti jsou zvyklé hlavně na fotbal, basketbal popřípadě florbal. Každopádně jak je vidět, s počtem dětí problém nemáme a musím říct, že dětem se miniházená opravdu líbí a jsou z ní nadšené. Doufám, že jim toto zapálení do takovéhoto sportu zůstane, a že se tomu třeba budou chtít věnovat dále.