Blíží se vyvrcholení série mládežnických turnajů. V sobotu 26. ledna se v naší Bubble aréně představí mladší dorostenci, kteří se v turnaji HOFFMAN CUP 2019 pokusí, co nejlépe zahájit herní přípravu na jaro. Soupeřem jim budou týmy z Kutné Hory, Úval, Příbrami, Náchoda a Loun. Jak vypadá příprava na turnaj, ale i na jarní část sezóny jsme zjišťovali u trenéra mladších dorostenců Erika Markoviče.
Jak se povedlo cíle naplnit?
No to je těžká otázka, protože nic není černobíle. Těch cílů bylo víc, některé už jsme splnili a některé jsou před námi a některé si nově vytvořili. Já začnu asi tím základní. První cíl byl hrát jako jeden tým, což zní jednoduše, ale rozhodně to jednoduché není. Polovina hráčů je v týmu jiná a ti mladí nechtějí nic zkazit a raději nahrávají a ti starší jsou pod tlakem, že to musí tahat, což vede k netýmové hře a spoustě technických chyb. Po prvním přípravném zápase to vypadal na překvapení, že nám týmovost funguje. Všichni byli nebezpečni, pomáhali jsme si, ale přišel první zápas ligy, a to bylo hodně studená sprcha. Bylo to vlastně takové štěstí v neštěstí, když se k tomu vrátím. Dostali jsme první poločas od soupeře 19 branek a sami jsme dali jen 4. Stala se jednoduchá věc. Naši hráči šli do zápasu jako jednotlivci, kteří čekali, co udělá ten druhý. Myslím, že tato zkušenost je probrala, druhý poločas již byl lepší, což hráče utvrdilo v tom, že to půjde a začali jsme hrát jako jeden tým.
V dalších zápasech jste se tedy zlepšovali?
No, první zápas byl jen jeden krok. Hráči se začali na hřišti cítit jako tým, což je dost důležité. Další zápas jsme hráli s favorizovaným Mostem, což byl druhý test, jak jako tým dokážeme bojovat proti favoritovi. Sice jsme nevyhráli, ale byl jsem spokojený. Ukázali jsme, že síla v týmu je a dokáže bojovat i za nepříznivého stavu. Důležité bylo, že se vstřelené branky rozložili mezi všechny hráče. Takže základ, na čem se dá budovat, se pomalu skládal. Hned další zápas se ale ukázalo, že základy jsou, ale nesmí se nic uspěchat. Hráli jsme proti Pardubicím, kde jsme naopak favoriti byli my. Zápas jsme sice vyhráli, ale ukázalo nám to slabinu, a to je naučit některé hráče zodpovědnosti.
Můžete to víc rozvést?
Je to rozdíl mezi žákovskou a dorosteneckou kategorii. V té žákovské je hráč zvyklý na to, že stačí poslouchat trenéra a ten ho vlastně řídí celý zápas. V dorostu už část zodpovědnosti musí vzít hráč na sebe, protože se hraje v rychlejším tempu a víc technicky. Trenér nemá čas např. po každém zkaženém míči řvát, ať se vrací do obrany, nebo že je blbost střílet z půlky, i když se vyhrává o deset. Tady právě musí zafungovat zodpovědnost, kdy např. hráč po zkažené střelbě se hned vrací, protože na něho spoléhají ostatní nebo nevystřelí z půlky, protože zahodí získaný míč, na který se třeba ostatní hodně nadřeli. Tohle pak rozhoduje zápasy, díky tomu jsme třeba pak prohráli s Jabloncem, kdy jsme zbytečně stříleli nebo nesmyslně nahrávali a během 3 sekund neměli míč.
Jak se pracuje na zisku zodpovědnosti?
To zní jednoduše, takže na jaře již bude vidět pevná obrana?
Myslím si, že nám dost pomohl příchod tři hráčů v záři. Nakonec u nás zůstal i Šimon Vaněk, čímž jsme získali zkušeného hráče. Vhodné bylo i doplnění dvou nových hráčů, z čehož hlavně Honza Rychetský na postu brankáře, nám výrazně pomohl. Máme sice skvělého brankáře Lukáše Přibyla, ale prostě jeden brankář je málo. Bohužel se nám nevyhnuly i ty nepříjemné události. V zápase proti Sokolu Vršovice si dost nepříjemně zlomil ruku Pavel Veith, který byl jeden z tahounu týmu a hned dva zápasy potom si zlomil ruku brankář Lukáš Přibyl. Nedokážu si přestavit, kdo by nám chytal, kdyby nepřišel v záři Honza Rychetský, který se zápas, co zápas zlepšuje. Až se uzdraví Lukáš, tak to bude silná dvojka. Začátek sezóny ovlivnilo, že oba pivoti nebyli k dispozici a neměli jsme adekvátní náhradu. Problém byl i táhnoucí se 3týdenní absence Matěje Tůmy, který se další tři týdny dostával do formy, ale pak druhou půlku podzimu byl nejlepší hráč.
Jak finálně hodnotíte podzimní část?
Skvěle, protože jsme se zlepšili a vytvořili tým. Určitě by bylo lepší mít víc bodů po podzimu, ale pro mě je priorita, jaký máme progres a že nás baví trénovat a hrát. Kdyby nás ta házená nebavila, tak se z těch bodů ani nebudeme radovat. Je skvělé koukat, jak hráči sami chtějí být lepší. V týmu máme hráče, kteří chodí navíc do posilovny, sledují zápasy, aby okoukali, jak to dělají profíci. Prostě házená nás baví a naplňuje.
Mladší dorostenci se připravují na jaro
Přidáno 2019-01-24 autor AP | kategorie Mladší dorostenci
Jak hodnotíte podzimní část sezóny?
Začnu trochu zeširoka. Nově jsem převzal kategorii mladších dorostů. Sice jsem hráče dlouhodobě sledoval, ale potřeboval jsem zjistit, jak nastavit fungovaní družstva v novém složení. Na to bylo ideální soustředění.Věděl jsem, že v týmu jsou šikovní hráči, což je základ, ale ne všechno. Většina hráčů přešla z kategorie starších žáků, takže bylo potřeba otestovat, na jaké úrovni jsou a od toho se odrazit. Prosazují, že hlavní je týmovost. Správně fungující tým tvoří hráči. Každý hráč musí být a zároveň cítit se součástí týmu. Současně tým musí stát pevně za každým hráčem, jinak se ztrácí týmová síla. Pomoci společně stráveného času na soustředění jsme vytvořili tým, dali jsme si společné cíle a začali na nich pracovat.
No to je těžká otázka, protože nic není černobíle. Těch cílů bylo víc, některé už jsme splnili a některé jsou před námi a některé si nově vytvořili. Já začnu asi tím základní. První cíl byl hrát jako jeden tým, což zní jednoduše, ale rozhodně to jednoduché není. Polovina hráčů je v týmu jiná a ti mladí nechtějí nic zkazit a raději nahrávají a ti starší jsou pod tlakem, že to musí tahat, což vede k netýmové hře a spoustě technických chyb. Po prvním přípravném zápase to vypadal na překvapení, že nám týmovost funguje. Všichni byli nebezpečni, pomáhali jsme si, ale přišel první zápas ligy, a to bylo hodně studená sprcha. Bylo to vlastně takové štěstí v neštěstí, když se k tomu vrátím. Dostali jsme první poločas od soupeře 19 branek a sami jsme dali jen 4. Stala se jednoduchá věc. Naši hráči šli do zápasu jako jednotlivci, kteří čekali, co udělá ten druhý. Myslím, že tato zkušenost je probrala, druhý poločas již byl lepší, což hráče utvrdilo v tom, že to půjde a začali jsme hrát jako jeden tým.
No, první zápas byl jen jeden krok. Hráči se začali na hřišti cítit jako tým, což je dost důležité. Další zápas jsme hráli s favorizovaným Mostem, což byl druhý test, jak jako tým dokážeme bojovat proti favoritovi. Sice jsme nevyhráli, ale byl jsem spokojený. Ukázali jsme, že síla v týmu je a dokáže bojovat i za nepříznivého stavu. Důležité bylo, že se vstřelené branky rozložili mezi všechny hráče. Takže základ, na čem se dá budovat, se pomalu skládal. Hned další zápas se ale ukázalo, že základy jsou, ale nesmí se nic uspěchat. Hráli jsme proti Pardubicím, kde jsme naopak favoriti byli my. Zápas jsme sice vyhráli, ale ukázalo nám to slabinu, a to je naučit některé hráče zodpovědnosti.
Je to rozdíl mezi žákovskou a dorosteneckou kategorii. V té žákovské je hráč zvyklý na to, že stačí poslouchat trenéra a ten ho vlastně řídí celý zápas. V dorostu už část zodpovědnosti musí vzít hráč na sebe, protože se hraje v rychlejším tempu a víc technicky. Trenér nemá čas např. po každém zkaženém míči řvát, ať se vrací do obrany, nebo že je blbost střílet z půlky, i když se vyhrává o deset. Tady právě musí zafungovat zodpovědnost, kdy např. hráč po zkažené střelbě se hned vrací, protože na něho spoléhají ostatní nebo nevystřelí z půlky, protože zahodí získaný míč, na který se třeba ostatní hodně nadřeli. Tohle pak rozhoduje zápasy, díky tomu jsme třeba pak prohráli s Jabloncem, kdy jsme zbytečně stříleli nebo nesmyslně nahrávali a během 3 sekund neměli míč.
Tohle je na delší trať, ale postupujeme mílovými kroky, za co kluky musím pochválit, že zodpovědnosti se nebrání a věřím, že časem nám to pomůže vyhrávat zápasy.
Na čem jste během podzimu nejvíce pracovali?
Tohle je na házené krásné, stále se máte co učit. Sezónu jsme začali s tím, abychom se naučili chodit mezi hráče, udělali tlak pomoci kombinace. To všechno se nám postupně začalo dařit a zvýšili jsme úspěšnost střelby až na 70 % a v ten okamžik se ukázala druhá strana mince. Dokázali jsme dávat góly, ale dostávali přes 30 a to v bráně máme skvěle brankáře. Takže další cíl je pro nás, naučit se bránit.
Kéž by. Obranu pomaličku zlepšujeme, většina kluků byla zvyklá, že stačilo donutit střílet hráče z 8-9 metrů a už to chytl brankář, teď proti nim stojí hráči, kterým dají prostor na 9 metrech tak je gól. Tohle je velká bolístka, ale věřím, že na ni zapracujeme a nenecháme soupeře dávat nám přes 30 branek.
Jaké události ovlivnili podzimní část sezóny?
Myslím si, že nám dost pomohl příchod tři hráčů v záři. Nakonec u nás zůstal i Šimon Vaněk, čímž jsme získali zkušeného hráče. Vhodné bylo i doplnění dvou nových hráčů, z čehož hlavně Honza Rychetský na postu brankáře, nám výrazně pomohl. Máme sice skvělého brankáře Lukáše Přibyla, ale prostě jeden brankář je málo. Bohužel se nám nevyhnuly i ty nepříjemné události. V zápase proti Sokolu Vršovice si dost nepříjemně zlomil ruku Pavel Veith, který byl jeden z tahounu týmu a hned dva zápasy potom si zlomil ruku brankář Lukáš Přibyl. Nedokážu si přestavit, kdo by nám chytal, kdyby nepřišel v záři Honza Rychetský, který se zápas, co zápas zlepšuje. Až se uzdraví Lukáš, tak to bude silná dvojka. Začátek sezóny ovlivnilo, že oba pivoti nebyli k dispozici a neměli jsme adekvátní náhradu. Problém byl i táhnoucí se 3týdenní absence Matěje Tůmy, který se další tři týdny dostával do formy, ale pak druhou půlku podzimu byl nejlepší hráč.
Skvěle, protože jsme se zlepšili a vytvořili tým. Určitě by bylo lepší mít víc bodů po podzimu, ale pro mě je priorita, jaký máme progres a že nás baví trénovat a hrát. Kdyby nás ta házená nebavila, tak se z těch bodů ani nebudeme radovat. Je skvělé koukat, jak hráči sami chtějí být lepší. V týmu máme hráče, kteří chodí navíc do posilovny, sledují zápasy, aby okoukali, jak to dělají profíci. Prostě házená nás baví a naplňuje.
A jaké jsou cíle na jaro?
Teď nás čeká přípravný turnaj doma 26.1., kde kromě toho, že hráči získají další herní zkušenosti, otestujeme na kolik jsme daleko v našich cílech. Dle turnaje poupravíme přípravu na jarní část. Cíle na jaro máme jasné, chceme ukázat, že na sobě pracujeme. Takové zápasy, co nám na podzim utekly v poslední minutě, chceme začít zvládat a získávat z nich body. Také si zasloužit místo ve středu tabulky ligy.
A něco konkrétního?
Chceme, aby nás házena bavila a byli jsme stále lepší. S tím souvisí i to, aby ti, co se na nás přišli podívat, to také viděli, že do toho dáváme všechno a předali jím tu zábavu z házené. Tím chci fanoušky házené pozvat na naše zápasy, protože jsou také součásti nás a pomáhají nám dát do toho ještě víc a my si toho vážíme.
